Tento e-shop využívá cookies a bez jejich použití není schopen fungovat. Nesouhlasím s použitím cookies na tomto e-shopu (zobrazí se prázdná stránka).
X
počítadlo přístupů
online: 0
dnes: 14
týden: 14
celkem: 10795

Helena Louženská

  

Ahojky kamaráde,

nikdy jsem žádnou recenzi nepsala, tak promiň mou kostrbatost a vzdálené povídání, ale tys mne k tomu přímo navedl, abych se zamyslela nad tím, o čem ve své knize píšeš a také v souvislosti s chováním některých jedinců (nechci říkat že většiny).

ANO – ZDRAVÉ SEBEVĚDOMÍ – jeden z důležitých faktorů a nejen pro obchodování. A tady bych řekla, že od toho se odvíjí i vše ostatní – slušné chování, uctivost k zákazníkovi (ovšem nesmí to být agresor, který vlezl do obchodu za účelem „vyřádit se“). Můj táta měl tzv. KONZUM, když jsem byla děcko, ale v hlavě mi utkvělo jeho příjemné, uctivé, ochotné chování obchodníka. Hmm, je to tak dávno...

No abych se dostala k tvé knize: všimla jsem si, že občas používáš mého oblíbence Carnegie. Mám od něho nějakou literaturu, občas nakouknu. Zvolil jsi zajímavé podání napsané knihy -  obchodování a zároveň výuku mladšího kolegy v upevnění jeho zdravého sebevědomí, ať už se to týká obchodování jako takového, čímž myslím nejen prodej, ale i výrobu a nabídku v dnešních možnostech tzv. malého, či středního podnikání, nebo „JEN?“ slušného, vstřícného, laskavého chování člověka k člověku. Ono dneska udržet takovou komunikaci mezi lidma, aby se dialog nezvrtnul v monolog, nebo nedejbože v hromadné překřikování se!!! L  Nedostatek slov uznání a to bych snad vyzdvihla nejvíc, výměnou za nepatřičné vychvalování i když není na místě, pochlebování a jiné cynické zlomyslnosti, které stejně mají původ – a jsme zase u toho – v nedostatku sebevědomí a v závisti (jedna z hrozných nectností člověka)

To (ne)zdravé sebevědomí!!! To frajeření podložené neznalostí, neschopností se něčemu novému naučit a z toho plynoucí jen závist, tak to já osobně neberu. A že takových lidí je!

Mým přáním je, aby si tu tvou knihu přečetlo co nejvíc mladých lidí, kteří chtějí něco dokázat, ať už v podnikání, nebo „i jen tak“ v životě, protože to píšeš zajímavou formou, která se nevztahuje pouze k danému tématu… je otázkou, zda by se však našla ochota číst!

 

Mám tu před sebou pár poznámek napsaných během čtení tvé knížky:

 

  • ODHODLÁNÍ, SNAHA, PÍLE, VYTRVALOST, MOTIVACE…

Jsem skeptická, neboť u dnešní mladé generace vidím snad jen to první, které samozřejmě rychle opadne, když nenastoupí ta fakta další, ale budu také optimistou, což mi vlastně bylo dáno do vínku. Nebudu tě vychvalovat, abys zas neřekl, že se v tom medu utopíš. Ale jsem moc ráda, že občas právě na Faceboku, ale i v reálu narazím (auu!) na takové mladé lidičky jako jsi ty, kteří – velice obšírně shrnuto – PŘEMÝŠLÍ O ŽIVOTĚ, VÍ, CO OD NĚJ CHTÍT, VÍ, JAK SE CHOVAT K BLIŽNÍMU SVÉMU, OBZVLÁŠŤ K ŽENÁM. To musím podtrhnout, neboť stále máš v sobě eleganci a galantnost takového třeba Oldřicha Nového... I když to byl Pan Herec, což ty nejsi ;-)

 

  • NENECHAT SE ROZPTYLOVAT PŘI DIALOGU

​Důležité!!! A já bych podotkla: nejen mezi prodávajícím a kupujícím! Takový mobil v ruce nebo i na pultě, do kterého se stáčí oči diskutujícího – fuj, to je nešvar dnešní doby a je mi z něj zle!!! A aby toho nebylo málo a protože se kolikrát neví o čem ta diskuze vlastně je, tak se ještě nevychovaně skočí do řeči… Víš, jak se tomu říkávalo dřív? SKÁKÁNÍ DO HUBY! Velmi výstižné, ale vidím a slyším to dneska všude kolem sebe, i ty sdělovací prostředky tímto nešvarem oplývají, což by vůbec neměly, taky z hlediska výchovy národa, ne?  (narážím na „Musí to bejt pravda, však to říkali v televizi a v rádiu!!!")

 

  • OČNÍ KONTAKT A ÚSMĚV

Další z priorit, které jaksi mizí v nedohlednu. Všiml sis někdy, když podáš někomu ruku, jestli se ti dívá do očí? Úsměv bývá jen ten společenský, povinný :-(

 

Ještě se vrátím k tomu skákání do řeči – uděláš v řeči pauzu a už ti do tý „huby“ skočí! Proto tolik lidí, když už se dostanou ke slovu, tak melou a melou a někdy ani neví o čem.

Tož můj milý Petře Diskutující… Lépěji to neumím, na žádné odborné školení jsem nechodila, mne školí život sám. Jo a abych nezapomněla, za pultem jsem byla pouze 3 roky, když se otevíral v Mostě Prior a neměli do foto-drogerie nikoho za pult. Za hluboké totality, ale taky jsem si odnesla zajímavé zkušenosti odtud. 

A na závěr? Pokračuj v tom svém filozofování o životě, měj zdravé sebevědomí, miluj ženy i nadále! To ti moc a od srdíčka přeje tvá kamarádka Helča.

P.S.: A protože mí synové už to zdravé sebevědomí získali svou prací, odborností a slušným chováním, ke kterému jsem je vedla celý život, tak už knihu nepotřebují. Škoda, že se v jejich případě minula v čase. Jo, tenkrát byla zapotřebí!

 

 

Helena Louženská 
fotografka
www.facebook.com/helena.louzenska